nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby
oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou
překrásnou,
A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: "Náš Pán je Pánem nebes a
země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež
nehoráznou hovořili.
A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do
jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám
ulehčení připraví.
A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich
a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je
jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak
pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.
A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo
kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys
je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich
hrozného.
A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich:
"Jak dlouho jsme zde setrvali?" Odpověděli: "Setrvali jsme zde den či část dne
jednoho." (Nakonec) řekli: "Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali.
Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší
pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a
slušně, aby na nás neupozornil nikoho.
A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a
že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci
jejích, a říkali jedni: "Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o
nich dobře ví!" A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: "Vystavíme nad
nimi svatyni!"
A budou říkat někteří: "Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich." Jiní řeknou:
"Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich" dohadujíce se o nepoznatelném; a
další řeknou: "Sedm, a osmým z nich byl pes jejich." Odpověz: "Pán můj zná
nejlépe počet jejich; a zná to jinak jen lidi nemnoho!" Nehádej se tedy o nich,
leda jen způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho
aniž připojíš: "Bude-li chtít Bůh." A vzpomínej Pána svého, když zapomnětlivý
jsi, a řekni: "Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je správnější než toto!"
Rci: "Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží nepoznatelné na
nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! A nemají oni kromě Něho
ochránce žádného a On nečiní nikoho společníkem rozhodnutí Svého!"
Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají
po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života
pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k
připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru
překračuje!
A rci: "Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať
nevěří!" A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je
obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému,
jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!
Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky
zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na
lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!
Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh
chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,
A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím,
co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: "Kéž bych byl
nikoho k Pánu svému nepřidružoval!"
A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a
s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry
rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.
A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. "Teď přišli jste k Nám tak, jak
jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu
žádnou."
A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je
obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky
zaznamenat neopominula?" A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán
tvůj z nich jediného.
A hle, pravili jsme andělům: "Padněte na zem před Adamem!" A padli na zem
všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil.
Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou
nepřáteli? Jak špatná to bude výměna pro nespravedlivé!
V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za společníky Mé!",
budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť mezi nimi umístíme propast
zániku;
Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo
správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud
dávných anebo že trest je zblízka postihne.
A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak
ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a
přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.
A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od
nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme
pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i
kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.
Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl uchvátit za to, co
si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest, avšak mají lhůtu slíbenou a jinde
než u Boha útočiště žádné nenajdou.
Odpověděl: "Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu
rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si
na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala."
A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I
otázal se Mojžíš: "Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru
učinil věc nevídanou!"
A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a Mojžíš zvolal:
"Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi měl? Tys věru spáchal věc
ohavnou!"
A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je
požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím
hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: "Kdybys
chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny."
Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji
poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou
dobrou loď násilím jímá.
A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod
ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál,
aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z
milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a
toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen."
a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl
lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: "Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či
zda zachováš se k nim dobře."
Přineste mi kusy železa!" A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal:
"Foukejte!" Když z toho vznikl oheň, dodal: "Přineste mi k vylití do něho mosaz
roztavenou!"
Rci: "Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno
dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili
ještě jedno podobné jemu."
Rci: "Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je
Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v
uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!"