Faraón se v zemi povyšoval a učinil z jejích obyvatel strany rozličné, přičemž
jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny jejich a nechával jen ženy jejich
naživu. A byl jedním z těch, kdož pohoršení šířili.
A vnukli jsme Mojžíšově matce: "Koj ho, a budeš-li mít o něj strach, vhoď jej do
řeky. A neboj se a nermuť se, neboť My ti jej vrátíme a jednoho z poslů Svých z
něho učiníme."
I řekla žena Faraónova: "Toto dítě bude ochlazením oka mého i tvého. Nezabíjej
je, možná že nám ku prospěchu bude anebo si je vezmeme za syna vlastního." A oni
nic netušili.
Příštího jitra bylo srdce matky Mojžíšovy prázdné a málem by jej byla
prozradila, kdybychom nebyli posílili srdce její tak, aby byla jednou z
věřících.
A zakázali jsme mu již předtím prsa kojných cizích. I řekla Mojžíšova sestra:
"Mám vám ukázat rodinu jednu, jež by si jej pro vás na starost vzala a laskavě s
ním zacházela?"
A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se
nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý - avšak většina lidí to neví.
I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a
nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně,
zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal
Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho;
pak zvolal: "Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!"
A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten, jemuž včera
přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl Mojžíš: "Tys věru zjevným
rozkolníkem!"
Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: "Mojžíši,
chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen
násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu
usilují?"
Když dospěl k napajedlu v zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí stáda
napájející a nalezl vedle nich dvě ženy, jež držely se stranou; i zeptal se
jich: "Co je s vámi?" Odpověděly: "Nemůžeme napojit, dokud neodejdou tihle
pastýři, a otec náš je stařec věku vysokého."
A přišla k němu jedna z těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla: "Otec můj tě zve,
aby mzdou tě odměnil za to, žes pro nás napojil stádo." Když Mojžíš k němu
přišel a vyprávěl mu příběh svůj, řekl tento: "Neboj se, vždyť ses zachránil
před lidem nespravedlivým."
A pravil: "Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že
budeš u mne sloužit za mzdu po osm let.A chceš-li dokončit deset let, záleží jen
na tobě. Nechci ti to nikterak ztížit a shledáš - bude-li Bůh chtít - že jsem z
bezúhonných."
I řekl Mojžíš: "Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu pro kteroukoliv
z těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn žádný nátlak. A Bůh je ručitelem
toho, co říkáme."
A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na úbočí
hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své: "Zastavte se, postřehl jsem oheň a
možná že vám o něm přinesu zprávu anebo nějaký oharek hořící, snad se ohřejete."
hoď hůl svou!" Když Mojžíš spatřil, že hůl se svíjí jako had, otočil se zády a
již se neobrátil. "Mojžíši, přistup blíže a neboj se, neboť jsi z těch, kdož
jsou v bezpečí!
Vlož ruku svou do záňadří a ona vyjde ven bílá, bez poškození. A přitiskni k
sobě křídlo své beze strachu. Toto jsou dva důkazy od Pána tvého pro Faraóna a
velmože jeho. A jsou to věru lidé hanební."
Pravil Bůh: "Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma Své zplnomocnění a
oni na vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete vy oba i ti, kdož následovat
vás budou, vítězi."
A když k nim Mojžíš přišel se zřetelnými znameními Našimi, zvolali: "Tohle není
nic jiného než kouzlo vymyšlené. A neslyšeli jsme o tom nic od otců našich
dávných."
Mojžíš pravil: "Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s vedením od Něho
pocházejícím, a toho, pro něhož je určeno obývání příbytku věčného. A věru
nebudou blažení ti, kdož jsou nespravedliví."
I řekl Faraón: "Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne.
Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až
k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám."
A darovali jsme Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení jsme zahubili, jako
důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a milosrdenství - snad se vzpamatují.
Dali jsme však vzejít mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými učinili. A
také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu přednášeje jim Naše znamení, My však
jsme posly k nim vyslali.
A nebyls ani na úbočí hory Sinaje, když Mojžíše jsme volali, nýbrž byls vyslán
jako milosrdenství od Pána svého, abys varoval lid, k němuž až dosud nepřišel
varovatel žádný - snad se vzpamatují -
a aby, kdyby je postihla pohroma nějaká za to, co ruce jejich předtím konaly,
neříkali: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal nějakého posla, abychom znamení Tvá
následovat mohli a abychom byli z věřících."
Však když pravda od Nás k nim přišla, řekli: "Kdyby mu tak bylo dáno něco
podobného tomu, co bylo dáno Mojžíšovi!" Což však neodmítli to, čeho se předtím
dostalo Mojžíšovi? A řekli dále: "Tihle dva jsou jen kouzelníci vzájemně se
podporující!" a dodali: "My nevěříme ničemu z toho všeho!"
Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A kdo více bloudí
než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Boha? Neboť Bůh věru nepovede
lid nespravedlivý.
a když je jim přednášeno, hovoří: "Uvěřili jsme v ně, neboť je to pravda od Pána
našeho pocházející. A věru jsme byli již předtím odevzdáni do vůle Páně."
Říkají: "Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné vedení, ze země své
budeme vytrženi." Cožpak jsme je pevně neusadili v okrsku posvátném a bezpečném,
do něhož dováženy jsou plodiny všech druhů jako obživa od Nás pocházející? Ale
většina z nich to neví.
Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou
příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný z lidí a My dědici toho
jsme se stali.
Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého,
jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když
obyvatelé jejich nespravedliví byli.
Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se setká, roven
tomu, komu jsme darovali krátké užívání života pozemského a jenž mezi
předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?
A odpoví pak ti, nad nimiž se slovo uskutečnilo: "Pane náš, toto jsou ti, které
jsme do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu, stejně jako jsme my byli
svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a oni nás vůbec neuctívali."
A bude jim řečeno: "Nyní se modlete ke společníkům svým!" A budou je vzývat, ale
nebudou vyslyšeni, a až spatří trest, litovat budou, že po správné cestě se
neubírali.
Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne
zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát světlo denní? Což
vůbec neslyšíte?"
Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až do dne
zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát noc, abyste v ní mohli
odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?
A On v milosrdenství Svém učinil pro vás noc i den, abyste si během noci
odpočali a abyste během dne usilovali o část z dobrodiní Jeho - snad budete
vděční!"
A vyvedeme z národa každého svědka a řekneme: "Předveďte důkaz svůj!" A pak
poznají, že pravda jen Bohu náleží, a to, co si lživě vymyslili, je opustí.
Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu
tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle,
pravil mu lid jeho: "Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají!
Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního!
Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil
dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož
pohoršení šíří!"
Odpověděl: "Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!" Což
nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá pokolení, jež mocnější byla než on
silou a mohutnější bohatstvím? Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své!
A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života
pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se
Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!"